Co by zapadlo díky protizemanovské smršti aneb
Největší vlna boje o prezidenta snad už odezněla, a tak se ještě vrátím k zásadnějším věcem, které souvisí s naším polistopadovým vývojem.
Ideály sametu byly i přímá respektive polopřímá demokracie a touha vytvořit nový společenský systém. Revoluční elity se postaraly o to, aby jimi byly parlamentní aristokracie a kapitalizmus.
Ohlédneme-li se za uběhnutou pětadvacítkou, musíme konstatovat, že od ideálů revoluce jsme úplně někde jinde. Nedokázali jsme tak narušit historický model průběhu jiných revolucí, a tak i naše revoluční elity převzaly iniciativu a hlas zdola byl umlčen.
Přehlédněme v tuto chvíli konspirační dohady o tom, kdo „všechno“ stál za zorganizováním sametového převratu. Jisté je, že ten by se neodehrál bez požehnání světových mocností v rámci Gorbačovovy „perestrojky“.
Každopádně je pro další generace potřebné zachovat i jiné pohledy na nenásilnou revoluci. Zvláště pro to, že většina historiků se v drtivé míře snaží onu dobu popsat tak nějak z úhlu shora, z výšin intelektuálského nebe, z pozice revolučních elit.
Ať už jsme revoluční euforii prožívali osobně nebo vzdáleně, každý z nás cítil nějaké optimistické očekávání, pocit naplnění vysněné změny, kterou ta doba nabízela pro každého jednotlivce i v té nejzapadlejší vísce.
Lidé po celém Československu měli k sobě tak nějak blíž, vášnivě mezi sebou diskutovali a přemýšleli o budoucnosti. Vznikaly tak společné představy a ideály jiné společnosti.
Jaké to byly ideály? Co vlastně lidé chtěli, když vyšli do ulic? Ještě si to pamatujeme?
Mnozí budou překvapeni, mnozí tomu neuvěří, mnozí si to po 25 letech ani nepřipustí a mnozí to vědomě zamlčují, ale jak uvádí výjimečná jinopohledová studie amerického historika Jamese Krapfla, mnohé ideály a požadavky, které přicházely od občanů z různých míst Československa, byly postupně revolučními elitami z politického diskurzu odstraněny.
Jan Čulík ve své recenzi Krapflovo knižně vydané studie k tomu na Britských listech (celý článek ZDE) uvádí: „A z podrobného studia revoluční dokumentace, tisíců prohlášení, letáků a plakátů z prvních týdnů revoluce, vydávaných mimo hlavní republiková centra, zjistil James Krapfl, co vlastně lidé tehdy chtěli.
Nepřekvapivě nechtěli návrat ke kapitalismu a ani na prvním místě jejich požadavků nebyly požadavky hospodářské. Jejich prvotním požadavkem bylo, aby se Československo navrátilo k slušným mezilidským vztahům. Občané požadovali, aby je politikové u moci skutečně zastupovali. Politikové měli být pravidelně a často kontrolováni referendy. Pokud politik zradil či zklamal své voliče, měl být odvolatelný.
Hlavní hodnotou revoluce byla lidskost. Revoluce se pyšnila tím, že je nenásilná, že je založena na pluralismu, na dialogu a na přímé demokracii. Moc institucí měla být pravidelně kontrolována lidovým hlasováním. Na všech úrovních se měly konat volby, a to nejen v politice, ale i ve školství (v univerzitním školství se to do značné míry v ČR uskutečnilo) a v podnikatelské sféře. I ředitelé podniků měli být voleni jejich zaměstnanci.
Zásadami revoluce byly férovost, socialismus (socialismus měl být zachován a oživen, nikoliv odstraněn; 45 procent občanů v průzkumu veřejného mínění požadovala socialismus, 47 procent občanů chtělo něco mezi socialismem a kapitalismem a jen 3 procenta občanů chtěla kapitalismus) a revoluční idealismus.“
Po mnoha letech můžeme tedy srovnat, co lidé chtěli a co máme dnes. Je jasné, že revoluční euforie a aktivita lidí, nemůže vydržet i v „klidných časech“. Dnes však pozorujeme jejich frustraci, abnormální apatii k politice a rezignaci na možnost něco měnit. Prapůvodem této postupné proměny může být přístup revolučních elit v koordinačních centrech v Praze a Bratislavě. Ty začaly ignorovat požadavky a připomínky od lidí z ostatních míst a původní snaha o dosahování všeobecného konsensu se rozplynula jako pára.
Nelze zpochybňovat zásadní změnu, kdy jsme se vymanili z totalitního režimu moci jedné strany a nastoupili cestu svobodného budování demokracie. Lidé však byli až příliš důvěřiví k revolučním elitám a spoléhali se na jejich rozhodování. Tím se sami vyloučili z tvorby zásadních principů politického a ekonomického směřování naší země.
Od té doby už jen mohli přihlížet, jak „vyvolení“ stvořili novou ústavu s čistě zastupitelským politickým systémem. Názorový souboj přátel z prognosťáku vyhrál Václav Klaus, který nás potom krok za krokem vehnal do spárů kapitalistických pravidel všeobjímajícího růstu, okořeněných privatizačním projektem ve jménu „zbohatnutí všeho lidu“.
A aby toho nebylo málo, „elity“ vytáhly odněkud na svět nacionální otázku, se kterou demontáž Československa nebyla už tak těžká. Z privatizace se nám potom vyloupli všelijací vykukové, kteří vzali svou staronovou šanci pořádně za pačesy. Nebo jiní, kteří byli v tu chvíli u zdroje tedy ve správný čas, s kámošem na správném místě. Novodobí zbohatlíci.
Politické strany, respektive jejich vrcholoví zástupci se stali prodlouženou rukou jejich chlebodárců a poslanci schvalovali zákony šité na míru právě jim. Tunelářské kauzy, nespočet zneužití moci ve svůj prospěch, oklešťování sociálních jistot, nezaměstnanost, vzrůstající počet lidí v bídě.
Školy vyrábějí pouhé příjemce informací, neschopné kriticky myslet. Masmédia prodávají lidské emoce a nepřipouští vstup kritice oficiální propagandy.
Naskočili jsme do Evropské unie, která se stala rejdišťem lobbistů nadnárodních korporací a principy rozhodování tam nedosahují ani na ty v národních státech.
Stali jsme se tak pokornými přisluhovači elit Evropské unie, které nás bez skrupulí ženou „nevětší obchodní smlouvou všech dob“ do úplného područí americké hegemonie. Budeme tak na věčné časy přikováni na té „správné straně“ a ani si nevšimneme, že naše vybojovaná svoboda se stala nesvobodou v jiném hávu.
Až se to stane, potom teprve mnozí nevěřící poznají, že jsme propásli v listopadu 89 výjimečnou příležitost narušit historický kolovrátek modelu revolucí, kdy by se společné ideály prostých lidí staly skutečností.
Dovolím si závěrem parafrázi názvu jedné rockové písně: „Jsme příliš staří, abychom zažili novou revoluci, jsme ale příliš mladí, abychom ztratili ideály.“ Tedy pokud nějaké máme.
Ladislav Štítkovec
Přejezd jestřábů přes lokajské hnízdo pod prapory chameleonské aliance
Když odhodíme naivní přístup dětských her na vojáky, propagandistická klišé o novém nepříteli nebo pocitu „být pod nějakými ochrannými křídli“, zbývá nám potom jen nutnost stát se kritiky současného přístupu naší vlády k rozšiřování zájmů „American boys“ v Evropě, tedy i u nás.
Ladislav Štítkovec
Gastronomie á la TTIP
Obchodní dohoda mezi EU a USA TTIP by mohla přinést v oblasti stravování nebývalé novinky, nad kterými zaplesá nejeden gurmán.
Ladislav Štítkovec
Arbitrážní dravci krouží nad zlatým dolem
Nadnárodní advokátní kanceláře dělají všechno pro to, aby arbitrážní mechanismus ISDS nevypadl z obchodních smluv TTIP a CETA.
Ladislav Štítkovec
Čokoláda jako lék na nesnášenlivost
Nedávno jsem znovu, s chutí zhlédl výborný film Čokoláda. Příběh lidí jedné malé francouzské vesnice z 50. let ve mně vyvolal asociace k vnímání současníků všeho cizího, jinakého, něčeho, z čeho mají strach a co může narušit jejich zaběhnutý životní rámec.
Ladislav Štítkovec
Sobotkova vláda dělá k široké kritice dohody TTIP mrtvého brouka
Podle toho, co podniká ministr Mládek a spol. ohledně transatlantické smlouvy mezi EU a USA, je naše vláda buď slepá, nebo lokajská vůči elitám EU. Může tu být však i třetí možnost.
Ladislav Štítkovec
Ukažme sílu občanského protestu politikům EU k dohodám TTIP a CETA
Tiše sledovat, jak nadnárodní korporace posilují svou moc, je pro každého z 500 000 000 občanů EU přístupem smrtelným.
Ladislav Štítkovec
Dohoda CETA jako předskokan TTIP. Nebo její trojský kůň.
Zatímco je transatlantická obchodní dohoda TTIP mezi EU a USA pod palbou kritiky občanské veřejnosti i mnohých europoslanců, podobná a stejně kontroverzní dohoda mezi EU a Kanadou pod názvem CETA je již ve stadiu, kdy po „slavnostním“ završení jednání 26. září na summitu v Ottawě bude smlouva předložena zákonodárcům obou stran (v případě EU Evropskému parlamentu a Radě Evropy) k ratifikaci.
Ladislav Štítkovec
Každá válka kdekoli na světě se týká každého kdekoli ve světě
Stává se, že co nepocítíme přímo „na těle“, jaksi plyne mimo náš zájem. Zvlášť v dnešním světě, kdy naše emoce jsou spotřebním zbožím.
Ladislav Štítkovec
Teatrálně tajený a ignorovaný průšvih
Jednání o Transatlantické smlouvě TTIP od začátku připomínají divadelní frašku plnou tajností, které vyvolávají oprávněné pochybnosti.
Ladislav Štítkovec
Nebyl Hus vždy stejný Hus. A tak ať se i nám stane.
„A naleznuvše hlavu, kyjem ji rozbili na kousky a opět shodili do ohně. Když pak našli mezi vnitřnostmi jeho srdce, naostřivše kyj, je naň jako na rožeň na konec narazili a zvláště opékajíce a spalujíce kyji rozbíjeli a konečně celou onu masu obrátili v popel.
Ladislav Štítkovec
Milování za časů Evropské unie
Bylo by zajímavé zeptat se dnes milenců na Petříně, jestli oslaví náš vstup do Evropské unie deseti polibky.
Ladislav Štítkovec
Když se dva politici hádají o něco, co není jejich.
Limity zastupitelské demokracie lze názorně ukázat na diskusi Tomio Okamury a Jiřího Dienstbiera v OVM o celostátním referendu.
Ladislav Štítkovec
Ještě ke kauze EU versus lid švýcarský
Mozaiku názorů, hodnotících výsledky referenda "proti masové imigraci"ve Švýcarsku, je třeba doplnit ještě o postoje lidí, tak říkajíc od zdroje.
Ladislav Štítkovec
Pro lidi zatím nejlepší návrh zákona o referendu
Pokud porovnáme návrhy zákona o celostátním referendu, předložené v Parlamentu od vzniku nové polistopadové Ústavy, ten Okamurův je jednoznačně pro lidi nejvýhodnější. Vychází totiž nejvíce z demo-kratických principů.
Ladislav Štítkovec
Příběh, který může inspirovat pedagogy, studenty, rodiče i politiky
Je až zarážející, jak naši politici a mainstreamová akademická obec ignorují rozsáhlé možnosti myšlenek ekonomické demokracie. Zvlášť otázky kooperativního podnikání jsou od sametové revoluce opomíjeny a nemají u politiků žádnou podporu.
Ladislav Štítkovec
Rozpočet Plzně 2014, participace občanů a hnutí Změna pro Plzeň
Když se podíváme na schválený rozpočet města Plzně, vidíme zde smělé investice, ale i škrty v oblastech jako jsou sociální, péče o zdraví, tělovýchova a zájmové činností. Navíc přepokládaný jednomiliardový schodek značně vysaje fondy města. Co by tomu asi řekli samotní občané?
Ladislav Štítkovec
Není nad imunitu poslanců v Čechách
Tak trochu mimo hlavní zpravodajský proud, který se zaobírá hlavně povolebním děním, se objevilo rozhodnutí Nejvyššího soudu v případech Petra Nečase, Petra Tluchoře, Marka Šnajdra a Ivana Fuksy.
Ladislav Štítkovec
Na zmrzlinu nebo na demonstraci. Dilema českého občana.
Je otázkou, na jak dlouho bude aktivita občanů utlumena, díky odborům, které promrhaly odhodlání 100 a více tisíců lidí na demonstraci v dubnu 2012. Holešovská výzva, včetně jejích mecenášů, tomu potom dala na delší dobu punc nemohoucnosti.
Ladislav Štítkovec
Kapka ke kapce naplňují fašistický pohár
Během jednoho týdne jsem zaznamenal až příliš zpráv o fašistickém chování lidí, jak u nás, tak v zahraničí. Máme se obávat, že se pohár fašismu nebezpečně naplňuje?
Ladislav Štítkovec
Únor, Samet, ideály. Nemáme se za co stydět, ale nezapomínejme.
„Právě jsem se vrátil z hradu .....“, takhle začala v sobotu demonstrace v Brně, kterou pořádalo Hnutí za přímou demokracii (HzPD) k výročí únorových událostí roku 1948.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 59
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2362x