Minipříběh č.1
Studentka pracuje brigádně u jedné developerské firmy. Potřebuje peníze na studia. Dozvěděl jsem se od ní, že v té firmě, kde pracuje, je zřízena speciální pracovní pozice. Člověk, který v této funkci pracuje, se stará, aby vše fungovalo bez dlouhých průtahů. Takže co vlastně ten člověk dělá? Je to prostě podmazávač, oficiální firemní korupčník a odstraňovač potíží. Jako by se nechumelilo, vždyť to je v dnešní době normální. Bez úplatku si neškrtnete nikde. To je názor té studentky. Je to pro ni normální, je to součástí jejího každodenního života. Připadá mi to, jako by se to zachytávalo někde hluboko v nás a čím dál tím víc nás to ovládalo zevnitř.
Dám si pivo a párek. Pojedu na ryby. Šoupnu úředníkovi úplatek. Nic, co by vybočovalo z řady.
Minipříběh č. 2
V zelenině jsem zaslechl paní, jak říkala, že nemá práci už asi 2 roky. Má přiznaný invalidní důchod, ale nepobírá žádné peníze, protože dlouhá léta musela dělat na černo jako kuchařka a nikdo za ni neodváděl důchodové pojištění. Takže, aby paní mohla pobírat peníze, tedy dávky invalidního důchodu, musí odpracovat asi necelý rok v nějaké firmě, kde dostane smlouvu a kde ji přihlásí k odvodům na sociální, zdravotní, důchodové pojištění aj. Tím by dohnala požadovanou dobu placení pojištění na důchod a měla by nárok na výplatu invalidky.
Přemýšlel jsem o jejích slovech: „protože musela dlouhá léta dělat na černo“. Musela? Vždyť člověk nemusí nic, když nechce. Jak donutíte svobodného člověka k něčemu, co nechce dělat? A tady je ten zakopaný pes. V dnešní době nemusíte nikoho nutit k práci na černo. Lidem totiž nic jiného nezbývá. To jsem zaslechl na různých místech od různých lidí různých profesí. Když chce člověk uživit rodinu, aby nespadl pod hranici bídy, nemá v současnosti na výběr.
Přijmi práci na černo nebo nashledanou. To je dnes přirozené.
Minipříběh č.3
Jeden je zelinář, druhý má hospodu, ten zas malou stavební firmu a další zase vlastní obchod. Když mluví o tom, jak se jim daří v podnikání, je to vlastně jako přes kopírák. Vysoké daně, vysoké odvody na zdravotní, sociální, vysoké úroky na půjčky, vysoké ceny energií, pohonných hmot aj.A jak to kompenzují, aby nezkrachovali? Samozřejmě, že jednou z největších nákladových položek jsou mzdy zaměstnanců. Takže řešení se jim nabízí samo. Zaměstnávat lidi bez přihlášení, bez smlouvy, na dobu určitou, na brigádu, na živnosťák. Samozřejmě nejúčinnější z těch možností je zaměstnávat na černo.
Aby se mi investice vrátily co nejdříve a abych se uživil, musím zaměstnávat na černo a také dávat úplatky úředníkům. To vám řekne v současné době každý malopodnikatel. To je dnes normální
Tři samostatné minipříběhy. Mají však velmi mnoho společného a můžeme zde říct, že všechno souvisí se vším. Pohybujeme se zde vlastně v začarovaném kruhu, z kterého se zdánlivě nejde dostat.
Každý z nás se určitě setkal s podobnými příběhy lidí ve svém okolí a může si udělat úsudek o tom, co může být příčinou konání jednotlivých hrdinů příběhů.
Obecně bychom se měli potom ptát, jestli morální normy v současné společnosti nejsou zdevastovány, když pro mladou generaci je normální dávat úplatky.
Měli bychom se ptát, jestli je člověk svobodný, když nemá možnost volby v přijmutí práce na černo.
Ptát se musíme i na to, jestli je náš ekonomický kapitalistický systém tím vysněným systémem rovných šancí pro všechny podnikatele.
Již filosof J.J.Rousseau mluvil v 18. století o tom, že je třeba ve společnosti jednotlivců uzavřít společenskou smlouvu v zájmu společného blaha.
Není už na čase, aby sami občané ČR takovou smlouvu uzavřeli? Nebo nejsou k tomu způsobilí, jak to tvrdí naši politici?
Jak už bylo řečeno, vše souvisí se vším. Jak je to s lidskou morálkou, svobodou a společným blahem, si musí srovnat v hlavě každý z nás.
