Arbitrážní dravci krouží nad zlatým dolem

Nadnárodní advokátní kanceláře dělají všechno pro to, aby arbitrážní mechanismus ISDS nevypadl z obchodních smluv TTIP a CETA.

Není se čemu divit. Vedle nadnárodních korporací i firmám, které zastupují své klienty ve věci obchodního práva, jde především o zisk. V případě sporů mezi státy a globálními společnostmi jde a půjde o pohádkové sumy a netřeba si dělat iluze o „morálních zásadách“ soukromých obhájců ale i nezávislých mezinárodních rozhodců, kteří se budou arbitrážemi zabývat.

Mezinárodními arbitrážemi se zabývají specializované velké advokátní kanceláře, které mají výsostné právo k přístupu tento výjimečný byznys získat. Paradoxní je to, že advokáti se v jednom případě stávají obhájci a v jiném případě se mohou stát členy rozhodčího soudu.

Obsáhlá analýza organizace Corporate Europe Observatory předkládá 11 zásadních zjištění, ve kterých ukazuje, že rozhodčí průmysl je daleko od pasivního příjemce mezinárodního investičního práva. Jedná se spíše o vysoce aktivního hráče, s mnoha silnými osobními i komerční vazbami na nadnárodní společnosti a s významnou rolí v akademickém světě, který energicky brání mezinárodní investiční režim. Nejenže se snaží v každé příležitost žalovat vlády, ale také energicky a úspěšně organizuje kampaně proti jakýmkoli reformám v mezinárodním investičním režimu.

Klíčová zjištění:

Počet investičních rozhodčích případů, stejně jako částka peněz se účastní, se vyhoupla v posledních dvou desetiletích z 38 případů v roce 1996 na 450 známých mezi investory a státem případech 2011. V roce 2009/2010 ve151 investičních arbitrážích se jednalo o podniky požadující alespoň 100 milionů USD od států.

Boom arbitráží vytvořil zisk - zlatý důl pro investiční právníky placenými daňovými poplatníky. Právní a rozhodčí náklady ve sporech investora a státu se v průměru pohybovaly okolo 8000000 dolarů, v některých případech přesahovaly 30 miliónů dolarů. Elitní advokátní kanceláře účtovaly nejen v USA 1000 dolar za hodinu, za právníka (na řešení případů pracují celé týmy). Rozhodci také získali lukrativní platy ve výši až 1 milionu dolarů v jednom hlášeném případu. Tyto náklady jsou hrazeny daňovými poplatníky, a to i v zemích, kde lidé nemají ani přístup k základním službám. Například, Filipínská vláda utratila 58000000dolar, aby se bránila proti německému provozovateli letiště Fraport. Peníze, které by zaplatily platy 12.500 učitelů po dobu jednoho roku nebo očkováni 3.800.000 dětí proti nemocem, jako je TBC, záškrtu, tetanu a dětské obrně.

Mezinárodní investiční arbitrážní průmysl je na severní polokouli ovládán malým a úzce propojeným společenstvím advokátních kanceláří a elitních rozhodců.

Tři top právnické firmy - Freshfields (UK), White & Case (US) a King & Spalding (USA) - tvrdí, že byly zapojeny do 130 případů investičních smluv, jen v roce 2011.

Pouhých 15 rozhodců, téměř všichni z Evropy, USA nebo Kanady, rozhodovali v 55% všech známých investičního smluvních sporů. Tato malá skupina právníků, nazývána některými jako "vnitřní mafie", sedí u stejných rozhodčích soudů, působí jako rozhodci a radí, a dokonce se i vzájemně povolávají jako svědci v arbitrážních případech. To vedlo k rostoucím obavám ze střetu zájmů i v širším právnickém společenství.

Rozhodci mají tendenci hájit subjektivně práva investorů nad veřejným zájmem, odhalující vlastní pro-firemní zaujatost.
Několik prominentních rozhodců bylo členy představenstva velkých nadnárodních korporací, včetně těch, které podali řízení proti rozvojovým zemím. Víru v prvořadou důležitost ochrany soukromých zisků, sdílejí téměř všechny podniky. V mnoha případech týkajících se rozhodnutí veřejného zájmu, jako například opatření přijatých Argentinou v rámci její hospodářské krize, rozhodci nezohlednili nic jiného než tvrzení korporací ušlého zisku ve svých rozhodnutích. Mnoho rozhodců hlasitě odmítla návrh soudce Bruno Simma z  Mezinárodního soudního dvora, přijmout větší pozornost mezinárodnímu právu v oblasti životního prostředí a lidských práv v investiční arbitráži.

Advokátní firmy se specializovanými útvary rozhodčích hledají každou příležitost žalovat země - podporují žaloby proti vládám v krizi (příklad Řecko a Libye) a podporují větší využití investičních smluv k zajištění nejlepších výhod pro podniky.
Povzbuzují korporace k použití hrozby soudních sporů jako politickou zbraň, aby oslabily nebo zabránily zavedení zákonů v oblasti veřejného zdraví nebo ochrany životního prostředí. Investiční právníci se stali novodobými mezinárodními "zachránci pronásledovaných", podobně jako právníci, kteří naháněli v pohotovostních sanitkách nové právní klienty.

Investiční právníci, včetně elitních rozhodců, agresivně podporovali investiční arbitráže jako nezbytnou podmínku pro přilákání zahraničních investic, a to navzdory důkazům o opaku. Rizika pro státy, které přistoupily na arbitráž s investory, záměrně bagatelizovali nebo je zamítli.

Investiční právníci vyzývají vlády k podpisu investiční smlouvy s použitím jazyka, který maximalizuje možnosti soudního sporu. Tyto předpisy nejasně formulované smlouvy se potom použily ke zvýšení počtu případů. Ze statistické studie založené na 140 případech investičních smluv vyplývá, že rozhodčí důsledně přijali rozsáhlé interpretace některých ustanovení, jako je například pojem investice. Zatímco arbitrážní právníci přijali restriktivní přístup v mezinárodním právu, pokud jde o lidská a sociální práva.

Rozhodčí řízení advokátních kanceláří, stejně jako elitní rozhodci používali pozice vlivu, aby aktivně lobbovali proti jakýmkoli reformám mezinárodního investičního režimu, zejména v USA a EU. Pomocí jejich akcí, podporovaných korporacemi, se  podařilo zabránit změnám, které by posílily politický prostor vládám regulovat  investiční smlouvy USA, navržené prezidentem Barackem Obamou, když přišel do úřadu. Několik rozhodců i hlasitě odsoudilo národy, které zpochybnily mezinárodní investiční režim.

K dispozici jsou otáčivé dveře mezi investičními právníky a tvůrci vládní politiky pro podporu nespravedlivého investičního režimu. Několik významných investičních právníků bylo hlavními vyjednavači investičních smluv (nebo dohody o volném obchodu s kapitolami o ochraně investic), a obhajovali jejich vlády ve sporu mezi investory a státem. Jiní jsou žádaní jako poradci a tvůrci veřejného mínění podle vlády a ovlivňující legislativu.

Investiční právníci mají pevně v rukou akademický diskurz o investičním právu a rozhodčím řízení, produkují velkou část akademických spisů na toto téma, řídí v průměru 74% z redakčních rad klíčových časopisů na investiční zákon, a často se nedaří odhalit cestu, jak oni osobně těží ze systému. To vyvolává obavy akademické rovnováhy a nezávislosti.

Investiční arbitrážní systém je stále více integrován ve spekulativním finančním světě, s investičními fondy, které pomáhají financovat spory investor- stát výměnou za podíl v každém uděleném ocenění nebo vyrovnání. Je pravděpodobné, že další stimulace arbitrážního boomu, zvyšují náklady na finance vlád, a vyvolávají obavy z možného střetu zájmů, protože existuje hustá sít osobních vztahů, které odkazují finančníky k rozhodcům, právníkům a investorům. Firmy jako je Juridica (UK), Burfordu (USA) a Omni Bridgeway (NL) se již staly běžnou součástí mezinárodní investiční arbitráže, při neexistenci jakékoliv regulace jejich činnosti. Tato financializace investiční arbitráže se dokonce rozšířila do té míry, že padají návrhy prodávat balíčky soudních procesů třetím stranám, v duchu katastrofického selhání úvěrových swapů za globální finanční krize.

Podle Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNTCAD) počet sporů investor- stát se každoročně zvyšuje a jak říká Lori Wallach z Public Citizen (watchdog skupina): „ Existuje několik důvodů k prudkému nárůstu sporných arbitráží. Firmy se naučily, jak využít ustanovení ISDS. Dokonce jdou tak daleko, že nakupují firmy v jurisdikcích, kde lze ISDS použít. Rozhodci jsou placeni 600-700 dolar za hodinu, což je pro ně jen malou motivaci, aby případy pustili z ruky. Dalším důvodem je netransparentní povaha rozhodčího řízení a neexistence možnosti požadavku zvážit precedens. To vše umožňuje velký prostor pro „kreativní“ soudní rozhodnutí.“ (The Economist)

Od roku 1959, kdy se doložka na ochranu mezinárodních investorů ISDS poprvé objevila v dvoustranné obchodní dohodě mezi Německem a Pákistánem, se ale ukazuje na mnohých konkrétních případech (výčet v mém článku zde), jak kontroverzní se stala.

Politické elity EU i většiny národních států přes veškeré neblahé zkušenosti doložku ISDS v dohodách TTIP a CETA podporují, veškerá rizika bagatelizují a snaží se všemožně uklidňovat obrovský stále sílící občanský odpor. Proti ISDS vystupují i mnozí politici, odbory a věhlasné světové osobnosti, kritiku lze nalézt v OSN nebo v Národní konferenci státních zákonodárců v USA.  ZDE

Evropská komise pod tlakem veřejnosti vyjednávání o mechanismu arbitráží v rámci TTIP zatím odložila a snaží se získat širší podporu v jednotlivých státech (komisařka Maelströmová navštíví ČR v červnu).

Na to energicky zareagovaly průmyslové lobbistické skupiny, advokátní kanceláře a rozhodci a zahájili nátlakovou kampaň k obraně. Například britská advokátní kancelář Hogan Lovells vyzvala své firemní klienty, aby „vyjádřili své názory na podporu silných investičních ochran a silného ISDS mechanizmu“.

Evropská federace zaměstnavatelů, jedna z nejmocnějších firemních lobbistických skupin v Bruselu, uspořádala celodenní interní seminář o investicích. Více než 40 obchodních lobbistů včetně několika společností, které již žalovaly země v rámci stávajících dohod o investicích, jako je Veolia, Philip Morris, Telefónica, Repsol, GDF Suez, a Siemens. Na jejich programu bylo posouzení "úspěchu, vůle a vyhlídky" doložky ISDS a "otevřená diskuse" s dvěma předními investičními vyjednavači EU.

Takovýchto „podpůrných akcí“ pro podporu ISDS proběhlo mnoho a společná úporná strategie „zainteresovaných partnerů“ slavila úspěch v podobě ujištění Evropské komise „ co nejvyšší možné úrovně ochrany investorů v dohodách EU“. ZDE

Co si tedy máme myslet o neustálém ujišťování ministra Mládka a jeho náměstka Bartla, že máme zanechat konspirací, a že se není čeho obávat.

Fakta z praxe, jak už léta pracují a chovají se arbitrážní advokátní kanceláře a nadnárodní korporace, nám ukazují, že je třeba mít obavy a na kontroverzní otázky ISDS ale i celých smluv TTIP, CETA, TISA kriticky poukazovat.

Ale nejen to. Je třeba se proti nim postavit. Jinak se dravci snesou na svou kořist a už ji nepustí.

Pokud jste proti smlouvám TTIP a CETA, podpořte evropskou petici ECI Stop TTIP, kterou podepsalo již více než 1400000 občanů EU, zde PETICE (CZ)