Dohoda CETA jako předskokan TTIP. Nebo její trojský kůň.

Zatímco je transatlantická obchodní dohoda TTIP mezi EU a USA pod palbou kritiky občanské veřejnosti i mnohých europoslanců, podobná a stejně kontroverzní dohoda mezi EU a Kanadou pod názvem CETA je již ve stadiu, kdy po „slavnostním“ završení jednání 26. září na summitu v Ottawě bude smlouva předložena zákonodárcům obou stran (v případě EU Evropskému parlamentu a Radě Evropy) k ratifikaci.

Krátké video kontroverznost dohody CETA dostatečně osvětluje (titulky SK)

V předchozím článku „Teatrálně tajený a ignorovaný průšvih“ uvádím, že nejproblematičtějším bodem projednávané smlouvy TTIP, který ohrožuje principy demokratického právního státu, je kapitola o ochraně investic (ISDS). Jak je patrné i z videa, toto ustanovení obsahuje i dohoda CETA.

To, že mezinárodní korporace budou moci požadovat náhradu ušlých investic na státech v privátních arbitrážích, odnesou daňoví poplatníci, vrcholné politiky EU, národní vlády (naši nevyjímaje) vůbec nepálí a k oprávněné kritice jsou až podezřele němí (z nevědomosti je určitě obviňovat nemůžeme).

Přitom zde již existují odstrašující případy těchto arbitráží paradoxně právě v Kanadě. Korporace využily obchodní dohodu NAFTA (Smlouva o obchodu mezi USA, Kanadou a Mexikem, uzavřená před 20lety. Devastující důsledky této dohody na Mexiko je jiná rozsáhlejší kapitola)

Zde jsou některé příklady vydírání Kanady, odsouzené privátními arbitrážemi, nikoliv nezávislými soudy:

Americká firma S.D. Mayer žalovala Kanadu za zákaz obchodování s toxickými látkami a firmě bylo přiznáno odškodnění ve výši 8 milionů dolarů, které zaplatí kanadští daňoví poplatníci;

Kanadská firma Lone Pine Resources přeložila své sídlo do USA, aby žalovala Kanadu proti zákazu těžby břidlicovitého plynu v kanadské provincii Quebecu. Její požadavek činí 250 milionů dolarů;

Farmaceutický koncern Eli Lilly chce dokonce 500 milionů dolarů od kanadského státu, protože vrchní soud anuloval dva její patenty na léky, které byly prokazatelně neúčinné.

Zdroj zde

Dalším příkladem odjinud, kde již obchodní dohody s výše uvedenými principy existují, je známá kauza společnost Philip Morris versus Austrálie. Zákonné nařízení, že cigarety musí být nabízeny v monotóním, nevýrazném balení, opatřeném fotkou nádoru rakoviny považuje firma za narušování jejího podnikání a žaluje stát o milióny dolarů.

Aby toho nebylo málo:

Dow Chemicals vs. Kanada: Americká chemická společnost žalovala kanadský stát za to, že québecká provinční vláda nepovolila používání herbicidu 2,4-D při ošetřování trávníků. Přitom ve Švédsku, Dánsku nebo Norsku je stejná látka úplně zakázána.

Pacific Rim Mininig Corporation vs. Salvador: Kanadská důlní firma nedokázala získat ekologické povolení ke kyanidové těžbě zlata v nejvýznamnějším povodí středoamerického Salvadoru. Projekt by totiž měl enormní spotřebu vody. Svoji dceřinou společnost registrovanou na Kajmanských ostrovech proto přehlásila do Nevady a zahájila proti Salvadoru arbitráž podle dohody o volném obchodu s USA – požadovala několik set milionů dolarů „ušlého zisku“ a protestuje proti salvadorskému hornímu zákonu. Není to náhoda: 36 % arbitrážních kauz, které řeší Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů, souvisí s těžbou nerostných surovin. Arbitrážní tribunál žalobu zamítl, nicméně pouze s argumentem, že se firma měla přestěhovat z Kajmanských ostrovů do USA a teprve poté podat stížnost, nikoli si nejprve stěžovat a pak ze sebe dodatečně udělat americký subjekt.

Veolia vs. Egypt: Francouzská firma zažalovala Egypt mimo jiné kvůli zavedení minimální mzdy. Argumentuje, že sociální legislativa snižuje hodnotu jejích investic, a je proto porušením bilaterální smlouvy o ochraně investic s Francií. Přitom minimální mzda v Egyptě je desetkrát nižší než ve Francii.

Renco Group vs. Peru: Americká společnost před sedmnácti lety převzala kontrolu nad komplexem hutí a rafinérií kovů v peruánském La Oroya, které je na seznamu deseti nejvíce znečištěných míst na světě. Součástí kontraktu bylo, že výrobu vyčistí, například instaluje odsiřovací zařízení. Renco dvakrát své závazky ve smluvním termínu nesplnilo, vláda mu dvakrát prodloužila lhůtu, ale potřetí odklad už odmítla. Renco odpovědělo arbitráží podle dohody o volném obchodu mezi USA a Peru. Neochotu státu přistoupit na další výjimku prohlašuje za nepřímé vyvlastnění a žádá 800 milionů dolarů.

Zdroj zde.

Vraťme se ale ještě na chvíli do Kanady. Varující hodnocení, jak již výše uvedená obchodní dohoda NAFTA ovlivnila Kanadu, uvádí ve svém článku bulharský politolog Petar Klisarov, který tam delší dobu žil: „Kanada ztratila svůj status jako jeden z globálních lídrů v mnoha průmyslových odvětvích, jeho ekonomika trpí, jeho svrchovanost je narušena, a proti svým vlastním zájmům je země tažena do amerických konfliktů.“

Výmluvná jsou i čísla, které na podporu svých slov uvádí. Růst HDP 3,66%, kterým se chlubili v Kanadě před tím, než NAFTA vstoupila v platnost, klesl na 2,63%; platy se zvyšovaly s průměrným ročním tempem 7,4%, před a 3,25% po; vytváření pracovních míst za rok byl 4,43% před a 4,16% po; osobní úspory rostly s mírou 14,4% před a pouze 7,28% po; zatímco vývoz vzrostl o 13,4% před, poklesl na 7,2%. Během pouhých prvních tří let fungování dohody zaniklo 1,4 milionu pracovních míst.

I z tohoto hodnocení je zřejmé, že „elitami“ EU slibovaný ekonomický rozkvět, tvorba nových pracovních míst a kvalitnější život občanů EU se jeví jako prázdné fráze.

Protestující požadují zastavení jednání o TTIP v Berlíně, Německo, 16. září - fotoEPA

Není proto divu, že silné protestní hlasy, hlavně z řad občanských hnutí se proti dohodám CETA i TTIP objevují na obou stranách Atlantiku. Je tedy alarmující, že vrcholní politici a vlády zainteresovaných států kritiku odmítají a snaží se ji umlčet.

Minulý týden Evropská komise dokonce odmítla zaregistrovat Občanskou evropskou iniciativu Stop TTIP (Iniciativa odmítá i dohodu CETA, více též v minulém článku) a jejich odůvodnění, že požadavky iniciativy jsou mimo působnost EK předložit k nim právní akt, nemůže před občany EU obstát.

V současné době za iniciativou stojí již 240 organizací (v ČR je to zatím Hnutí za Přímou Demokracii a Iuridicum Remedium) z 21 členských zemí EU. Organizátoři se rozhodli podat odvolání k Evropskému soudnímu dvoru a nového předsedu Evropské komise Jean-Claude Junckera zároveň vyzvali, aby se přihlásil ke svému volebnímu slibu zajistit demokracii a transparentnost v EU.

Podle organizátorů iniciativa Stop TTIP měla nepochybně ambice stát se nejúspěšnější občanskou iniciativou a to, zdá se, záměry bruselských byrokratů ohrožovalo. Proto museli stále sílící protestní hlasy umlčet. To se jim ale nepodaří. Budou pokračovat v iniciativě bez souhlasu úředníků EU a nenechají si od nich vzít demokratické právo občanů proti TTIP a CETA vystupovat. Na říjen připravují svoji protestní petici -  skutečnou evropskou iniciativu, což znamená "Občané ECI zdola nahoru".

Uvědomíme-li si, že když pro občany nebezpečná smlouva CETA projde Evropským parlamentem, Radou EU a kanadským parlamentem (následná ratifikace národními parlamenty zemí EU už nebude tak horký brambor), vydláždí smlouvě TTIP cestu ke schválení neposkvrněným mramorem. A navíc, stane se jejím trojským koněm nebo chcete- li pátou kolonou. A aby toho nebylo málo, připravují se obchodní dohody „tohoto typu“ po celém světě.

Myslím, že není nepatřičné obávat se tohoto stavu, který se jeví jako frontální útok nadnárodních korporací na demokracii národních států. Že by novodobé otroctví?