„Za komunistů“ , tak i dnes

V dobách totality jsme se scházeli v jedné hospodě. Byli jsme parta lidí ze všech koutů města a dá se říct, že naše názory byly celkově protirežimní. Nijak zvlášť se to ale neprojevovalo, z hlediska pořádání nějakých politických akcí. Vedli jsme hospodské řeči, hráli fotbálek, pořádali jsme různé oslavy narozenin nebo jiné kulturně - osvěžovací akce. V nějaké době před sametovou revolucí jsme začali vydávat hospodský časopis „Svobodný život“. Když jsem listoval nedávno v jednotlivých číslech časopisu, narazil jsem na text písně, který jsem napsal pro náš hudební hospodský festival „Újezdská kytara“.

Myslím, že tento text je v dnešní době velice aktuální. Vždyť i naše republika je taková velká hospoda.

Ó lidi milí

Ó lidi milí, chtěl jsem vám říct

že se mi nelíbí to vaše nic

Sem jenom chodíte, půllitr držíte

tisíce žvástů vás nakrmí

Proč jenom civíte, koukáte do prázdna

a sníte o ničem, co vás zahubí

Předpověď moje asi nevychází

tam kam já chodim, nic se neděje

K čemu je mozek a naše svoboda

„Já mam čím zaplatit, dam si jich dvacet“

A pak se utopim v opojném hlaholu

v Újezdě sedim, mám dobrou náladu

Pak všechny názory vychčiju do mušle

krásné to pohodlí sedět a civět

A hlubší myšlenky, to bylo kdysi

Kam jenom míříte, vy chcete zvadnout

dřív se tu žilo úplně jinak

Copak vás netrápí už vůbec nic

souhlas a pohodlí to je snad víc

Já vás mám velmi rád, s vámi hned zasednu

na držku mi dejte aspoň jednou

Vyprašte svůj mozek, zahoďte zábrany

nechtějte zakrnět a názor odhodit

Ó lidi milí, chtěl jsem vám říct

že vás miluju, dělejte víc

Ó lidi, věřím vám a bůh vám žehná

že naše svoboda pak zůstane pevná